Balada o dělostřelectvu
Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami se nacházela malá, ale hezká země s názvem Česká republika. Lidé tam nebyli ani hloupí, ani chytří, ale především neskutečně naivní, neboť před každými volbami uvěřili slibům politiků a pak se nestačili divit.
Před několika lety se v tamní armádě, vzhledem k chronickému nedostatku financí, schylovalo k další reformě. I daly se chytré hlavy na Generálním štábu dohromady a dumaly jak to celé provést. Několik útvarů zrušily, další přeskupily či reorganizovaly. Co však s přebytečnými důstojníky? Přece se nezbavíme takových osvědčených odborníků! A tak vznikly nové brigády, kde našli plné uplatnění. Jednou z těchto brigád byla i 13. dělostřelecká brigáda, která se skládala ze dvou dělostřeleckých oddílů. První, 131. DO dislokovaný v Pardubicích, byl první zcela profesionální DO v republice a do reformy byl podřízen 4. brigádě rychlého nasazení. Ten druhý oddíl ani na personální, natož pak na odborné úrovni nedosahoval kvalit prvně jmenovaného. Ovšem měl jednu velkou výhodu – svoji polohu. Nacházel se totiž v Jincích, malém městysu na okraji Brdské vrchoviny. A do jejich starých kasáren byla umístěna i nově vzniklá brigáda. Jejím prvním rozhodnutím bylo, že se pardubický oddíl musí přestěhovat také do Jinců. Jako hlavní důvod uvedli, že se v blízkosti Jinců nachází Vojenský újezd Brdy, kde je spousta místa k výcviku a přesuny na cvičení budou stát pakatel. Pardubičtí vojáci z toho pochopitelně neměli žádnou radost, neboť většina z nich pocházela z východních Čech, kde měli své rodiny a nemovitosti, na které v mnoha případech spláceli hypotéky. Oprávněně též namítali, že se přece nemůžou přestěhovat někam, kde pro ně není připraveno žádné zázemí. O jejich názoru na připravované stěhování svědčí též to, že svorně překřtili Jince na Mordor. I nastal čas velkého plánování na vybudování moderní základny dle standardů NATO, která by pojmula oba oddíly i brigádu. A po jejich vyhotovení se ihned začalo s výstavbou.
Po několika letech a proinvestovaných stamiliónech nastal ten dlouho očekávaný okamžik, kdy byl dán povel k přesunu pardubického oddílu do jámy lvové. To víte, přestěhovat celý dělostřelecký oddíl se vším všudy není jen tak. A proto se nedivte, že to zabralo skoro celý rok 2010. Pak nastala ta slavná chvíle, kdy bylo stěhování dokončeno a měl začít klasický vojenský život. Ale co to? Kde jsou všichni ti vojáci, co tu měli být? Inu každý voják umí počítat, zvlášť když jde o peníze, a proto většině došlo, že jen částka za jídlo, ubytování a dopravu by s jejich rodinnými rozpočty pořádně zahýbala. Proto jako první zmizeli, ti co měli někde výše dobré známé. Poté následovali ti, jejichž odborné znalosti byli potřeba na jiných vojenských útvarech. A pak už zkusili utéct skoro všichni. Velení se samozřejmě podobný exodus nelíbil a tak mnoha nešťastníkům přestup prostě zakázali. Těm potom zbyly jen dvě možnosti. Buď zůstat do konce závazku a doufat, že mezitím najdou místo jinde, nebo předčasně ukončit závazek. Mnoho lidí též raději využilo možnosti odejít na mateřskou dovolenou. Takže se k zastaralé technice, která je již delší dobu slabinou našeho dělostřelectva, přidal ještě problém personální. Ono přilákat někoho sloužit kdesi uprostřed lesů není jen tak. A výcvik nováčků také zabere nějaký čas a finanční prostředky. K tomu všemu se nyní objevila zpráva, že ministerstvo obrany chce zrušit Vojenský újezd Brdy. Ano ten, kvůli kterému se veškeré předcházející události odehrály.
Takže si to shrňme. Vznik nové brigády znamenal výdaje v řádu desítek až stovek milionů na platy a vybavení. Stamiliony se investovaly do oprav starých kasáren.(jen na okraj - v současné době je celá rekonstrukce hotova z 11% a celé její uskutečnění bude stát částku několika miliard) A další desítky milionů stál přesun oddílu z Pardubic do Jinců. Bude velmi zajímavé sledovat, co bude následovat. Pokud se vyplní ty nejčernější odhady, tak naše milé ministerstvo zjistí, že financování přesunů dvou oddílů na cvičení v ostatních vojenských prostorech je moc nákladné, peníze na nákup nových děl nejsou, a tak celé dělostřelectvo v tichosti zruší. Nová kasárna v Jincích prodá pod cenou prvnímu zájemci (pokud vůbec nějakého najde) a zastaralá děla firmě Excalibur za cenu šrotu.
A tak to v té malé zemi půjde dál a dál, dokud bude s čím plýtvat, nebo dokud lidu nedojde trpělivost. A já se ptám. Co podle tebe přijde dříve vážený čtenáři?
Daniel Sobota