DVOJÍ METR
Nedávné události v Ředhošti opět ukázaly na dvojí metr, který používá jak policie, tak média. Desítky Romů napadli několik místních obyvatel oslavujících narození dítěte a to vše doprovázeli výkřiky typu : „Vy svině bílý, my vás pobijeme, koukejte makat, ať máme sociální dávky!“ V těchto nenávistných projevech nepřestali ani po příjezdu policie. Ta legitimovala pouze napadené, neboť útočníci ji oznámili, že občanky u sebe nemají. Podle některých napadených též museli podepsat prohlášení o tom, že se o případu nebudou vyjadřovat, nebo zaplatí pokutu milión korun. O celé záležitosti referoval pouze regionální tisk, který celou záležitost zpočátku interpretoval jako rvačku místních obyvatel. Policie případ vyšetřuje jako výtržnictví.
Představme si na chvíli, že vše proběhlo naopak. Sedm místních Romů, kteří v poklidu oslavovali narození dítěte, bylo napadeno několikanásobnou přesilou Čechů, z nichž valná většina nebyla místní. Za rasistických výkřiků jim šlapali po hlavách. Zde však veškerá podobnost končí. Po příjezdu policie a jejím nekompromisním zásahu, by všichni útočníci skončili na policejní stanici. Ještě ten večer by televizní stanice odvysílali krátkou reportáž o dalším pogromu na romskou komunitu a vyslali své štáby přímo na místo činu. Ty by společně se zástupci tisku podrobně zmapovaly proběhlé události. Ještě ten den by se v médiích objevila jména některých agresorů. Předseda vlády, prezident a množství organizací zabývajících se lidskými právy by tento incident ostře odsoudili a žádali co nejpřísnější potrestání pachatelů. Romské vůdčí osobnosti by vyzvaly celou komunitu k emigraci. Nedej bože, aby se mezi zadrženými objevil někdo s vazbami na tzv. pravicové extremisty, nebo se někdy v minulosti zůčastnil akcí DSSS. Na všechny by byla uvalena vazba a provedeny domovní prohlídky. Byli by obžalováni z napadení, ublížení na zdraví s rasovým podtextem, to vše v organizované skupině. Celé týdny by zprávy o incidentu zaplňovaly stránky tisku a byly vysílány v nejsledovanějších časech.
Všichni víme, že jsem v přecházejících řádcích nijak nepřeháněl. Položme si spíše otázku, jak je to vše možné. Jak je možné, že je-li obětí Čech, tak se nic neděje, ale jen co je napaden příslušník nějaké menšiny, lhostejno které, tak se všichni můžou potrhat aktivitou? Neměly by snad v této zemi, která se snaží tvářit jako demokratická, platit stejná práva pro všechny? Zatímco všechny tzv. nenávistné trestné činy (většinou se nejedná o fyzické útoky, ale spíše o propagaci zakázaných ideí) jsou pečlivě sledovány, tak útoky menšin proti nám, tedy majoritě nikdo zvlášť neeviduje. Dle mého názoru by stálo za to vyčíslit a sdělit národu tu bezesporu zajímavou a možná i šokující cifru. A kdyby se do této statistiky zahrnuly všechny trestné činy (krádeže, přepadení apod.) vůči nám, tak se budeme pohybovat v desítkách procent z celkové kriminality. O to však nikdo zájem nemá. Raději hned vše ututlat a zamést pod koberec. Co kdyby občanům došlo, že stát pro jejich ochranu nic nedělá.
Nejhorší na tom všem je, že situace se bude stále jen zhoršovat. My Češi pomalu vymíráme a plození dětí je jednou z mála činností, která Romům jde více než dobře. Jak to zde dopadne? Napovědět nám může příklad Jihoafrické republiky. V době kdy tam vládla bělošská menšina se jednalo o nejvyspělejší zemi v celé Africe. A situace dnes, šestnáct let po pádu aparteidu? Ekonomika kolabuje. Zem je prolezlá korupcí. Neuvěřitelných 500 000 znásilnění ročně (skoro každou minutu jedno). Desítky vražd denně. 70% černochů si myslí, že za aparteidu se jim žilo lépe. Více než milión bělochů uprchl do Ameriky nebo Evropy. Slyšeli jste o tomto exodu v našich médiích? I zde je vidět dvojí metr. Ten dle potřeby zatraceně elastický nástroj.
Daniel Sobota